Sdílet
Ve školce jsem býl hodně uznávaným talentem a tak jsem měl dětskou káriéru ve
zpěvu jistou. Když bylo nějaké vystoupení, tak jsem tam vždycky měl jisté sólo.
Jinak mi v tu dobu neříkali než zpěváček. Maminky jiných dětí jsem vždycky
dohnal až k slzám...
musel. Chodil jsem do místní ZUŠky na flétnu která mě nebavila. bavil mě jen
zpěv. Marně jsem prosil rodiče o hru na jiný hudební nástroj a tak jsem teda
začal dělat protesty a přestal se učit do hudební nauky. Dostával jsem tam samé
pětky a čtyřky.
první písnička .
Proč mě nikdo nemá rád. Paní učitelka Gruszková mě za ní hodně
pochválila a řekla, že mám talent na psaní písní. Doma jsem ten veřer napsal
báseň o každé hodině z rozvrhu hodin. Další paní učitelky je pak chtěly číst
před všema spolužákama ve třídě. Rozneslo se to celé po škole hodně rychle.
mezitím jsem měl slečnu na dopisování a tak jsem jí psal co 2 dny a samozřejmě
jsem jí musel psát i básně. Některé dopisy byly veršované celé... Nikde ale
verše z těchto dopisů nejsou... Má je jen ta dotyčná.
si zahrál už u ohně na skautském
táboře (oddíl 16 - Polanka nad Odrou). Na táboře vznikly nové písně, které se
občas hrají u táboráku dodnes (Harta - táborská, seznamka s vedoucíma).
Po táboře jsem se definitivně zamiloval do Elišky. Přez školní rok
jsem začal pro ní a její nejlepší kamaráku psát písničky a hned jsem je i
zhudebňoval. Ale eliška mě furt nechtěla. A když se rozešla s jejím klukem, tak
jsem začal doléhat, až jsem se jí tím trochu otrávil. Proto vznikla píseň
Promiň. Tu jsem jí hned následující den taky zahrál, když jsme se viděli na
hodině pěveckého sboru Hlahol. Asi týden jsme spolu pak nemluvili.... to je ale
jiný příběh.
Písničky pro Elišku a její kamarádku Terezu se množily a tak jsem měl dovoleno
zahrát si takový malý koncert, když měli výtvarnou výchovu. Zatím co celá třída
mě kreslila, já jsem jim hrál své písničky. Byl to skvělý pocit. poprvé lidi
poslouchají jen mě...
Na "Posledním zvonění" jsem dal všem vědět, že hraji na kytaru - doprovodil jsem třídu s písní od oblíbené kapely Chnaski - Drobná paralela a tehdejší novinkou Ready kirken - Zejtra mám.
O prázdninách jsem si natočil u kamaráda ze skautu své první demo. Album jsem
nazval Lásce, protože tak se jmenovala i nejezčí píseň právě pro Elišku.
Na střední škole (tehdy Střední odborné učiliště společného stravování) jsem se
takto uvedl, když jsem psal slohové práce a přednášky do občanské výchovy.
Učitelé si všimli mého talentu, protože, když jsem byl u tabule, tak jsem jim
své výtvory dopňoval písněmi. Když pak byly nějaké sportovní dny, žáků ve
třídách bylo málo a tak se suplovalo. Domluvil jsem se s učiteli, že na ten den
donesu kytaru a tak jsem spojil vždycky tři třídy a hrál jsem jim své písně.
Dokonce i do písemek jsem někdy psal odpovědi ve verších... V prvním i druhém
ročníku jsem se zůčastnil soutěže Superstar.
Třetí ročník jsem bydlel ale už sám a tak jsem měl co dělat,
abych vše zvládl. Na praxi jsem zůstával i přez čas, protože se mi nechtělo jít
domů mezi 4 zdi. Celé období střední školy jsem psal písně pro Lucii.
Po odstěhování do Ostravy - Hrušova (u zastávky Bohumínská) jsem začal něco
dělat s kariérou. zahrál jsem si asi 4 koncerty v klubu Hudební bazar, kde mi jinak
neřekli než 4 litry kyanidu. Byla to písnička proč jsem přestal milovat Lucii. Hodně
se líbila a stala se tak jednou z nejlepší kterou jsem kdy hrál.
Průlomem byla píseň Už to není ono, kterou jsem složil pro svou tehdy nejlepší
kamarádku. Pak jsem se zůčastnil i Boomcupu (asi v roce 2007) a pak jsem se
dostal i na Beskydské folkování08 ve Frýdlantě nad Ostravicí.
Během roku jsem dělal na hotelu (Penzion Oskava - okres Šumperk). Tam jsem dělal
kuchaře a
dlouhé době. Znovu a opět jsem své city nedokázal udržet na uzdě. A tak vznikly
písně o Šárce a nebo pro ní. Když jsme se
rozešli, tak jsem jel ještě s ní na Slezinu kapely Chinaski. Byla to první akce,
kdy se fanoušci setkali s kapelo živě mimo koncert a tak jsem teda do bedýnky na
dotazy napsal své přání, že bych chtěl si s nimi zahrát. Přání se mi splnilo a
tak se dostalo první video na internet. hrál jsem s nimi Už to není ono a právě
i písničku s hodně optimistickým názvem Umřu a mám klid (4 litry kyanidu).
Prostě dvě své největší pecky. Tu druhou ale dám na internet později.
Takhle vznikl nápad psát písně i o nich. Prostě skvělý zážitek!!!!
Od nového roku jsem si je párkrát zahrál v místní hospůdce u tenisových kurtů a
napsal nějaké přihlášky na letní přehlídky kapel. zatím se nikdo neozval.
(Mohelnický dostavník, Zahrada 2010 a Český talent)
Jak jsem putoval hudbou i časem:Oficiální stránky Ostravaka z Vysočan
Jak jsem putoval hudbou i časem
Omlouvám se, na kratší jsem neměl čas :)))
Hudební kariéra začala už ve školce v Polance nad Odrou.
Ve školce jsem býl hodně uznávaným talentem a tak jsem měl dětskou káriéru ve
zpěvu jistou. Když bylo nějaké vystoupení, tak jsem tam vždycky měl jisté sólo.
Jinak mi v tu dobu neříkali než zpěváček. Maminky jiných dětí jsem vždycky
dohnal až k slzám...
Na Základní škole heleny Salichové
jsem ze začátku jen zpíval texty, které jsemmusel. Chodil jsem do místní ZUŠky na flétnu která mě nebavila. bavil mě jen
zpěv. Marně jsem prosil rodiče o hru na jiný hudební nástroj a tak jsem teda
začal dělat protesty a přestal se učit do hudební nauky. Dostával jsem tam samé
pětky a čtyřky.
V páté třídě (1995) jsem ale se pohádal s jednou kamarádkou ve škole a natolik
mě to mrzelo, že jsem prostě musel nějak dát ten smutek ze sebe pryč a vzniklaprvní písnička .
Proč mě nikdo nemá rád. Paní učitelka Gruszková mě za ní hodně
pochválila a řekla, že mám talent na psaní písní. Doma jsem ten veřer napsal
báseň o každé hodině z rozvrhu hodin. Další paní učitelky je pak chtěly číst
před všema spolužákama ve třídě. Rozneslo se to celé po škole hodně rychle.
mezitím jsem měl slečnu na dopisování a tak jsem jí psal co 2 dny a samozřejmě
jsem jí musel psát i básně. Některé dopisy byly veršované celé... Nikde ale
verše z těchto dopisů nejsou... Má je jen ta dotyčná.
Po zakoupení kytary jsem se na ní učil denně.
začal jsem flinkat školu a chtěljsem se za 2 měsíce na ní naučit natolik, abychsi zahrál už u ohně na skautském
táboře (oddíl 16 - Polanka nad Odrou). Na táboře vznikly nové písně, které se
občas hrají u táboráku dodnes (Harta - táborská, seznamka s vedoucíma).
Po táboře jsem se definitivně zamiloval do Elišky. Přez školní rok
jsem začal pro ní a její nejlepší kamaráku psát písničky a hned jsem je i
zhudebňoval. Ale eliška mě furt nechtěla. A když se rozešla s jejím klukem, tak
jsem začal doléhat, až jsem se jí tím trochu otrávil. Proto vznikla píseň
Promiň. Tu jsem jí hned následující den taky zahrál, když jsme se viděli na
hodině pěveckého sboru Hlahol. Asi týden jsme spolu pak nemluvili.... to je ale
jiný příběh.
Písničky pro Elišku a její kamarádku Terezu se množily a tak jsem měl dovoleno
zahrát si takový malý koncert, když měli výtvarnou výchovu. Zatím co celá třída
mě kreslila, já jsem jim hrál své písničky. Byl to skvělý pocit. poprvé lidi
poslouchají jen mě...
Protože jsem ale hodně "ukecaný" člověk (jinak bych asi tolik toho nepsal), tak jsem uváděl společně s Radomírem Zaciosem všechny tehdejší koncerty sboru Hlahol. Tak jsem se alespoň dostal do podvědomí občanů skoro v celé Ostravě.
Na "Posledním zvonění" jsem dal všem vědět, že hraji na kytaru - doprovodil jsem třídu s písní od oblíbené kapely Chnaski - Drobná paralela a tehdejší novinkou Ready kirken - Zejtra mám.
O prázdninách jsem si natočil u kamaráda ze skautu své první demo. Album jsem
nazval Lásce, protože tak se jmenovala i nejezčí píseň právě pro Elišku.
Na střední škole (tehdy Střední odborné učiliště společného stravování) jsem se
takto uvedl, když jsem psal slohové práce a přednášky do občanské výchovy.
Učitelé si všimli mého talentu, protože, když jsem byl u tabule, tak jsem jim
své výtvory dopňoval písněmi. Když pak byly nějaké sportovní dny, žáků ve
třídách bylo málo a tak se suplovalo. Domluvil jsem se s učiteli, že na ten den
donesu kytaru a tak jsem spojil vždycky tři třídy a hrál jsem jim své písně.
Dokonce i do písemek jsem někdy psal odpovědi ve verších... V prvním i druhém
ročníku jsem se zůčastnil soutěže Superstar.
Třetí ročník jsem bydlel ale už sám a tak jsem měl co dělat,
abych vše zvládl. Na praxi jsem zůstával i přez čas, protože se mi nechtělo jít
domů mezi 4 zdi. Celé období střední školy jsem psal písně pro Lucii.
Po odstěhování do Ostravy - Hrušova (u zastávky Bohumínská) jsem začal něco
dělat s kariérou. zahrál jsem si asi 4 koncerty v klubu Hudební bazar, kde mi jinak
neřekli než 4 litry kyanidu. Byla to písnička proč jsem přestal milovat Lucii. Hodně
se líbila a stala se tak jednou z nejlepší kterou jsem kdy hrál.
Průlomem byla píseň Už to není ono, kterou jsem složil pro svou tehdy nejlepší
kamarádku. Pak jsem se zůčastnil i Boomcupu (asi v roce 2007) a pak jsem se
dostal i na Beskydské folkování08 ve Frýdlantě nad Ostravicí.
Během roku jsem dělal na hotelu (Penzion Oskava - okres Šumperk). Tam jsem dělal
kuchaře a
když bylo více hostů, tak společně s Karlem Kučerou jsme jim zazpívali. Já svoje písně a písně kapely Chinaski a on písně Karla Gotta - je jím úplně posedlý.
Pak se ale stalo něco neočekavaného. Zamiloval jsem se. podlouhé době. Znovu a opět jsem své city nedokázal udržet na uzdě. A tak vznikly
písně o Šárce a nebo pro ní. Když jsme se
rozešli, tak jsem jel ještě s ní na Slezinu kapely Chinaski. Byla to první akce,
kdy se fanoušci setkali s kapelo živě mimo koncert a tak jsem teda do bedýnky na
dotazy napsal své přání, že bych chtěl si s nimi zahrát. Přání se mi splnilo a
tak se dostalo první video na internet. hrál jsem s nimi Už to není ono a právě
i písničku s hodně optimistickým názvem Umřu a mám klid (4 litry kyanidu).
Prostě dvě své největší pecky. Tu druhou ale dám na internet později.
Takhle vznikl nápad psát písně i o nich. Prostě skvělý zážitek!!!!
Od října 2010 jsem se ale přestěhoval do Šenova u Nového jičína, kde jsem si zahrál 2x v místní kavárně a jel jsem si zopakovat úspěch i na dalším ročníku Beskydského folkování 09. Pak jsem si 2x zahrál i v místním nonstop baru Sport, kde jsme na kytaru se štamgastama hráli až do 5ti hodin ráno.
Od nového roku jsem si je párkrát zahrál v místní hospůdce u tenisových kurtů a
napsal nějaké přihlášky na letní přehlídky kapel. zatím se nikdo neozval.
(Mohelnický dostavník, Zahrada 2010 a Český talent)